Postava
Postava, y, f., zevnitřní způsob věci, zrůst, podoba, držení těla, die Statur, Person, äussere Gestalt, Figur, Taille, der Wuchs, das An- sehen. Jg., Sš. II. 165. Jest dlouhé, krátké,
spanilé postavy. Ros. Člověk p-vú nekrátkú.
Výb. I. 164. 12. Muž, jehož p. byla pěti
loket. BO. Člověk p-vy přirozené, malé, ve-
liké, prostřední, složité, zavalité, D., neoby-
čejné (obr), V., krásné, Háj.; dívka p. číplé,
Har.; p. těla přímá, nenucená, nucená, šikmá,
rovná, ku předu nahnutá n. sehnutá, do zadu
nahnutá, Šp., obrovská, Us.; p. s ručnicí na
rameně (vz Karabina). Rf. Ale tak jest dobře
pod p-vú vína pravé tělo boží jako v oplát-
kové p-vě. Št. 213. Na věku i postavě zrůst
bráti. V. Prostřední p. nejlépe jest v míru.
Kom. Visí tam obraz děda v jeho vlastní po-
stavě. Har. — O příslovích, týkajících se p-vy
těla, vz Tělo. — P., tváření, posuna, posu-
něk, die Geberde, Miene. P-vu moudrou na
sebe vzíti. Mudr. P-vy smutné. Us. Rytieř
věrné p-vy, Kat. 3146, smutného líce. Alx.
Rytíř smutné p-vy. Us. Hý. — P., podstata,
das Wesen, die Beschaffenheit, Natur. Kdo
chce nemoc hojiti, musí lidskou p-vu znáti.
Berg. Najhoršie nepřietelé jsú, ježto zticha
mluvie řeč sladkú, jakoby smutek měli na
srdci, a jsú však jinačejšie p-vy. Tkad. I.
48. Vz Podstata. — P. včel, postav včel =
voštiny, das Bienengewirk. D. — P. sukna,
vz Postav. — P. v geometrii: odvrácená, pra-
videlná, přímá, průsečná, rovnoběžná, zá-
kladní. Nz. — P. ve vojenství, postavení,
die Stellung. Na nepřátelské p-vy udeřiti.
Cvč. ve zbr. 5.