Postava
Postava = podoba atd. P-vy básně dra- matické. Dk P. normalní, Šp., štíhlá, plná, okrouhlá, Šml, rytieřská. Alx. časové mění postavu tohoto světa; Jakož někteří po- chlebují vdovám majíc duchovú postavu (Schein der Heiligkeit). Št. Ďábel v p-vě člověka vážného. Pož. 97. P-vú maličký bieše. Hus II. 407. P-vy byl vysoké. Pass. mus. 358. Vyletě z toho člověka čert v čer- ného ptáka postavě. Pass. 482. Uzřeli krásnú hvězdu v postavě jednoho krásného dítěte Pass. — P. = tváření atd. Hněv druhdy se ukáže i v řeči, aneb u p-vě tváři za- rmúcené, im Gesichtsausdrucke, Physiogno- mie. Št. Kn. š. 183. — P. = podstata. Po- stavy a mravy lidské; Kladiva měla svou barvu a p-vu železnou; Nehleďte k řeči, ale k postavám. Výb. I. 957., II. 1117., 1265. Jen to, ježto v p-vě aneb v místě proměnu vezme, was sich qualitativ oder räumlich ändert. Št. Pravý peníz má býti též váhy a z takéhož střiebra n. zlata jako dřevný, když jest též p-ty, von derselben Prägung; Neb ač se to nezdá lichva svú p-v;í. Št. Kn. š. 160., 173. — P. = osnova oproti útku. Us. — P. = postav. V MV. pravá glossa. Pa.