Postaviti
Postaviti, ponere. Ž. wit. Ann. 8.; collo- care, Ž. wit. 22. 2., statuere 17. 34., con- stituere 17. 44., aedificare. 88. 5. — co. Tak jsem ještě spuosob svého psanie po- stavil. Jel. Enc. m. 7. Umí kus munduru p. Ehr. 12. — co kde (proti čemu, kdy). P. vojsko podél hranic, Us. Pdl., někoho na soudě, se před králem. Mus. Nepřítel za řekou děla postavil. Posp. Na přímce v určitém bodě kolmici p. Jd. U mojej ma- teri varenuo, pečenuo, u tvojej, šuhajko, ani postavenuo. Koll Zp. I. 230. Postavte ho na kopečku proti jasnému slunečku. Sš. P. 41. Jak výše p no jest. Mus. Musil na rozkaz JMK. od pána svého na hradě pražském v soudu komorném p-ven býti. Mus. 1883. 141. V městě chrám p-vil. Pož. 3. Až tito (artikulové) budou na místě po- staveni. Let. 390. Aby ho před ním p-vil. Pass. mus. 429. V súdný den postaví jej na pravici. Št. Kn. š. 23. Někoho před pány a vládykami p. 1535. Mus. — co kam (čím). Vojsko do pole p., Osv., se pod něčí vládu, ochranu, J. Lpř., něco v pravé světlo, se na nějaké stanovisko, něco mimo pochybnosť, Osv., někoho v čelo, Us, do zálohy. Šmb. Za ni se p-vil (hájil jí). Sá. Postavte koníčky pod lindu zelenó. Sš. P. 36. P-vil libellou něco do vodorovné polohy. ZČ. III. 51. P-vil před nás člověka z Bzence; Kterak ty věci k místu p. máme. NB. Tč. 85. Bylo by ho třeba p. za sklo. Us. — nač. P. na snídaní, na polívku (na plotnu k vaření snídaní atd.). Us. Rjšk. P. něco na odiv; P. někomu něco na počesť. Us. Pdl. P-vil mne všem lidem na po- směch. Sá. Kteří byli na to p-ni (ustano- veni). Bl. Ž. Aug. 18. Jan Lazebník před námi na svědky žalobu p-vil. NB. Tč. — se oč čím jak. Statečnosť jest ctnosť, jíž kto ustavičně a vesele p-ví se o dobré. Hus I. 119. — se. P-li se (postavili si novou chalupu) a tož si vypožčali. Mor. Brt. D. — zač. Má se za mládence p. (k svatbě). Za to zle se jí p-voval (odpo- roval). Sá. Nepostavuj jim této zlosti za hřiech. Pass. — jak. P. se ze široka. Vlč. Někoho někomu po bok p. Us. Pdl. Ně- komu se platně p., Jem. den Mann stellen. Dch. P- li se polem proti němu, Let. 79., od- porem. Šmb. Potěšil ho, že vše na dobré míře p-no bude. Mus. 1880. 24. Rozkázáno jim, aby obojí svědomie p-li osobně. Arch. VII. 455. Ozdobně a řemeslně svou řeč p-vil. BR. II. 614. b. — na čem. Ale ne- stalo se, na čemž ho ten kněz p-vil. Bl. Ž. Aug. 107. — co komu: šaty (ušiti, zdě- lati). U Ještěda. Sá. — proč. Z kterých příčin měl p-ven býti. 1535. Mus. 1883. 142.