Postih
Postih, u, m. P., stsl. po + stig? = occu- patio, koř. stih. Mkl. B. 15. P. (der Regress, Rückgriff) jest vůbec právo hojiti se na svém předchůdci v právu ze škody vinou jeho vzaté. Vz S. N. P. k zjištění, auf Sicherstellung, ku placení, R. auf Zahlung, postíháni něčeho na někom (hojení se na něčem); p. poctite- lův, R. des Honoranten. J. tr. P. na někom bráti; p. přeskočný (volný, libovolný, Skř.), der überspringende R. Sp. Zbavenu býti p-hu naproti předchůdcům (na předchůdcích). HGB. — P., das Wettrennen. Věk nynější jako na p-hu ve zlém tanci křepčí do kola. Sš. Bs. 204. Vz Dostih.