Postihnouti
Postihnouti, postihnouti, (D.), hnul, ut, utí; postihu (zastr.), stihl a stihl, stížen a stižen, ení; postíhati, postihovati. — P. = dopadnouti, polapiti, ergreifen, erwischen, einholen, einfangen; dosáhnouti, erreichen, berühren, reichen bis; nahraditi, einbringen; stačiti, klecken, nachkommen ; pojíti, begrei- fen; dosíci, erlangen; honiti, dopadati, ver- folgen, ereilen; pohledávati, hleděti dostati, suchen, fordern, trachten einzubringen, ein- zuholen; horliti, wetteifern. Jg. — co, koho. Noc ho postihla. Lom. P. utíkajícího. V. Postihne ho bída. Dal. Úzkosti mne postihly. Br. Jiného důvodu nikdo ze židů nepostiho- val. Sš. Mt. 24. Snad tajemství boží postihneš. Br. Dívky je postihly (dohonily). Háj. Vražda vraždu postihá. Plk. Pospíchá, co duch ducha postihuje. Us. Dch. Ježto jest toho do své smrti nemohl p. Hol. — čeho. Hřích hřícha postihá. Mudv. On může svého p. Tov. 66. Spravedlnosti, víry, lásky p. Sš. II. 338. P. svého věna. Půh. — koho v čem.Kdožby postižen byl v zlodějství při řemesle našem. Sedl. Rychn. 40. Postíhá mudráky v jich chytrosti. BO. P. někoho v krádeži, Ros., D., v řeči, ve lži, D., Bart. 1., 34., v lúpe- žech a mordiech. Vl. zř. 546. Tudy jistou měrou v nevěře či raději v nedověrství se postihuje. Sš. L. 12. P. někoho v skutku, auf der That. Er., J. tr., Zř. F. I. — koho při čem: při skutku. V., Kram., J. tr., Er., Ml. — čeho čím. Všeho toho svou pilností postihneme. Klat. P. nevěry ludmi. Kn. rož. 129. Tehdá král postihni svědky svými (er- weisen). Kn. rož. 115. P. koho smrtí. Kat. 2926. Nebo bych byl svých škod tím listem postihl dobře. Půh. II. 353. — si za co. Letos jsem musil spořit, ale na rok si za to postihnu = vynahradím si to. U Přer. Kd. — koho čím. Postihl je střelami. Háj. — (čeho) po čem. Zvěděti, po čem hoře postíhají (lépe: postříhají. Jg.). Let. Již tu jedinou cestu oznamuje, po které se dotče- ného dobrodiní postihuje. Sš. I. 45. — se čeho k čemu. K víře nevyhnutelně se do- brých skutků, boholibého jednání a počínání sobě postíhá. Sš. I. 46. — co, čeho na kom (čím). A věci dvojí na Petru Pán po- stihuje, čistoty vůbec a pak ctností těch, jež výkonem Páně se naznačují, pokory a lásky. Sš. J. 214. Ale kdo pravým messiášem uznán býti může a jaké na něm p. přijde povahy, to jim dokona bylo tmavo. Sš. Mr. 56. (Hý). Aby sedláky s jiným lidem svým ztrestati a tu škodu sobě na nich postíhati mohl. Skl. 1189. Protože bezpečněji jest na základu spolehnúti nežli na osobě postíhati. CJB. 307. A jestližeby jaké škody skrze to vzal, to všecko aby zase na mém statku p. mohl. Tov. 152. Koho na líci (in flagranti, v skutku) p. Usmrcení člověka na líci po- stiženého. Sš. J. 279. Čím více těch ctností na představeném církve p. slušno. Sš. Mr. 48. Měla jsem na tom své škody, svého zá- kladu postihnuti; On měl na tom těch peněz postíhati; Na tom základě měl jsem toho postíhati. Půh. I.280., 288., 364., 329., 341. Ostatka má na erbích postíhati; Na správcích svého postíhati; Svého dluhu na tom postí- hati; Na jiných rukojmích nemohl postihnúti. Půh.II. 144., 145., 568., 142. Na tom zá- kladě měl jsem ty peníze postihnúti. Půh. I. 325. Na tom měl jsem já své p.; Jediné své na tom postihl; Já na něm nemám kde co postíhati; Na něm bych já měl p. svój dluh. Půh. II. 22., 447., 608., 179. Což bez- prostředně rozdával, toho zase na chudých nepostíhal. V. Postíhati na někom svého. Mus. P. náhrady, své škody (gt.) na někom, svého zaplacení na statcích. J. tr. Co si tím postihneš na nich (= dosáhneš) ? Us. na Mor. Závisť čeho sama míti nemůže, toho na všech zlostí postihá. Pass. Chce to na mně postih- nouti ; Chtiece to na něm postíhati. NB. Tč. — si s čím = poříditi. Co si s tím posti- hneš (pomůžeš)? Us. na Mor. Bart. — si na kom = pomstiti se. Us. na Mor. Bart. — co jak. Postihoval jsem všecky věci od prva bedlivě. Sš. L. 5. — aby. Ostatně ve sta- rém zákoně postihováno, aby zákon boží z lásky byl zachováván. Sš. J. 231.