Postihnouti
Postihnouti. — abs. To-li také k ry- tieřství slušie tak dlúhé nositi čépky, tak rozličnými řemeny uvázati, ež pro ně ne- móž rytieř býti hotov postihnouti neb utéci. Št. Kn. š. 163. — co. Zrak postihuje barvu. V. V. 23. Má tolik práce, že jí nepostihne odváděti. Sá. Všudy mne mé neštěstí po- stíhá. Ottersd. I. 10. — (co) čím: rozumem. MP. 3. — Byl postižen těžkou chorobou. Osv. 1875. 879. — čeho na kom, seine Erholung wider Jemanden suchen, sich bei Jemanden einer Sache (seines Schadens) erhohlen. J tr. Chtěli svých škod na nich p. Arch. VIII. 80., NB. Tč. 51. Sirotci mohou svého statku poručníkem umenše- ného na statku jeho p.; Což by se jemu nedostalo, toho má na spolusprávcích po- stíhati. Vš. Jir. 248., 188. — si na čem. Málo si na tom jídle postihneš. U Olom. Sd. — co, čeho jak. Dobře p-hl směr jeho myšlének. Schlz. Aby toho všeho p. a hle- dati mohl přede všemi jinými. 1519 Mus 1880. 492. — si kde. Málo si u nás po- stihneš (málo u nás užiješ za tak krátký čas). U Vamb. Dr. Kalousek. — kde s čím. Pakliby kdo s ručnicí po tom čase po- stižen byl. Zř. F. I. X. IV.