Postrčiti
Postrčiti, il, en, ení; postrkati, postrká- vati, postrkovati, ein wenig schieben, fort- schieben, fort-, verrücken, fortstossen. Jg. — co kam: ku předu, D., k běhu, stůl, D., stolici ke zdi. Ml. — čeho. Postrč sem toho kalamáře. Ros. — Hlas. — kým, čím: stolem, D., Svěd., mrtvými, V., koho ostnem. Jel. Jeden tebou postrčí. Er. P. 302. Doufání lidmi postrkuje. Jel. — Har., Solf. — se s čím. Že se s tím tak postrkujete. Kater. Žer.