Posvícení
Posvícení, n., das Leuchten (einmal). P-ním zapálil. Jg. Jiná věc jest posvěceni a jiná posvícení; neb posvícení jest světla ukázání, ale posvěcení jest kostela požehnáni. Ms. Hus. — P., n. = posvěcení chrámu, vý- roční slavnost na památku posvěcení chrámu. Vz S. N., Tk. III. 198., IV. 411. U židů p. = slavnosť ustanovená na památku od model očištěného a k službě boží opět obnoveného chrámu za časů Machabejských (r. 164. př. Kr.). Vz více v Sš. J. 77. Das Kirchweihfest, die Kirchweihe, Kirchmesse, Kirmess, Kirmse. P. s náležitou veselostí se slaví. Kom. Není toho kostelíka (tak malé vesnice), aby v něm (v ní) jednou do roka p. nebylo. D., Lb. Není vsi, aby v ní p. nebylo. Sk. — P., hody posvícenslcé, na Mor. hody, ve vých. Čech. pochcení. Jir. Der Schmaus, die Lust- barkeit bei der Kirchweihe. P. sedlské, V., císařské (v neděli po sv. Havle), vz více v S. N. VI. 722. P. mladé (osm dní po pr- vém). Us. P. míti, strojiti, držeti, D., okolním strojiti. V. Na p. jíti. Us. Mníš, žes tu na p. (tomu, kdo lenoší)? Us. Ne každý den p. Č., Lb. Vz Štěstí. Je nevrlý jako staré p. V Kunv. Msk. P. a peněz není. Kein Gut kein Muth. Dch. Po p. sračka. Lb. Vz Nuzný. — P., babí léto, das Fadengewebe, der Altweibersommer. Již poletuje p. Us. u Chrud. Zl. — P., svatyně, co svatého jest, das Heiligthum, zastr. Ctib.