Posvítiti
Posvítiti, svěť, svitě (íc), il, cen, ení, ein wenig leuchten.— komu: a) svítiti, leuchten. Posviť mi sem; b) zapáliti mu dům, das Haus anzünden. Já ti posvítím. Us.; c) vy- prášiti záda, Jemanden heim leuchten, D.; d) uškoditi, übel mitspielen, auszahlen. P-til mu k smrti, hat ihm das Lebenslicht ausge- blasen. Dch. Ten mu posvítil. Us., Sych.; e) zle poraditi, übel rathen. Ty bys mi po- svítil. Us. — komu kam: na pravou cestu. Br. Na cestičku p. Er. P. 134. — čím kam: svíčkou, lucernou do sklepa, přes zeď atd. Posvítímť já mu tam pístem. Dh. 25.