Potáč
Potáč. Sv. ruk. 317. b., Mkl. Etym. 348. Má hubu jako p. (širokou). V Plzeň. Prk. Potáček zmotala. Brt. N. p. 389. Luca (Lu- cie) potáček (plné vřeteno) napucá. Mor. Brt. Můj potáček (vřeteno) je zlatý, od mýho tatíčka datý. Sš P. 762. — P. = stočená, sepředená vlna u punčochářův a u jiných. U N. Paky. Hk. Cf. List. fil. 1890. 348. (Mz.). — P. = drachma. P., vlastně glomus (vřeteno plné nití); v Ev. olom. i v Bhm. 36. a 50. slovem tím přeložena drachma, při čemž znamenati sluší, že i pr- votní řecký význam drachmy jest hrsť, pře- hrštlí a není nepodobné, že středověkým latinářem prvotní tento význam někde byl vyhrabán a obnoven. Která žena mající potáčóv deset a jestliže ztratí potáč jeden, zda neosvítí a nepřetluče (everrit) domu. (Luk. 15. 8.). Ev. olom. 279. V Ev. víd. 56. čte se: Která žena mající peněz deset a ztratila jeden peniez, nezda převrátí dóm rozžhúci. (Jir. Mor. 50.).