Potázati
Potázati, potáži (zastr. potíži, potěži); potazovati. — P. = poptati, fragen, nachfra- gen; radu k vynesení soudu svolati, Gericht halten; v radě přímluvy sbírati, potaz míti, umfragen, Stimmen sammeln; se, vz dole. Jg. — koho. Věštcóv p. BO. — čeho na koho. Když sě silně Albrecht v říšiu uváza, na českého krále práva potáza (právně ho vinil, soud proti němu zarazil. Jg.). Dal. 159. — čeho na kom. Vlasta se v zemiu uváza, na dievkách práva potáza (o právo potaz vzala). Dal. 26. Když sobě ten div ukázachu, na Přemyslu potázachu. Dal. 13. (VI. 2.). — se = ptáti se, nachfragen, um- fragen; poraditi se, sich berathen, berath- schlagen. Jg. -- se koho (za co). Nepřeji, by se ho Bůh potázal za tu křivdu, kterou mi učinil (= zlým ho navštívil). Us. Dch. Dobrého se potázal (= dobrého měl rádce). Vz Štěstí. Č. — se (oč) s kom. Háj. Potá- zal se s dobrou, se zlou (radou). Vz Štěstí. Č. S kterým raráškem jsi se potázal ? Sych. Páni se také p-li o práva duchovní. O. z D. Když sě s múdřejšími Kojata potáza. Dal. 84. (49. !).). Proč se s námi nepotázal? Us. P. se s kým oč. Alx. 1102. S ním se o to po- tázali, jestliže . . . Půh. I. 267, II. 82. P. se s posly. BO. — s adv. Ach, kak sě zle po- tázachu. Dal. k. 34. 24.