Potěh
Potěh, u, m., řemen, kterým švec obuv přidržuje, když šije. P., koř. tęg (tiah); sr. stsl. vbtągb, tęžese = lorum, rus. potjagb (řemen). Mkl. B. 37., 38. (Hý.). Der Spannrie- men. Vzíti na někoho p.; p-hem koho pře- táhnouti, p-hem dostati. Us. Hý. Potěhem někoho mrskati, bíti. Mistr p. = švec. Hý. — P.,ohybač bednářský, die Krummbeuge. Us.