Potěcha
Potěcha, y, f., potěšení, útěcha, der Trost. Tys má p. Us. Ze slov Páně pro duše po- korné věčná p. plyne; Pán apoštolům i o po- těchách ducha sv. mluvil; Jest to nevý- slovná p., že obracejíc oči na kříž můžeme říci; Neblah člověk, kdo se p-chy té zba- vuje. Sš. J. 51., 249., 32. P. se více rozmáhá a podnáší. Sš. II. 275.