PotěšeníPotěšení, n.,
potěšeníčko, a, n.,
upo- kojení, utěšení mysli v zármutku, der Trost, die Tröstung
, Beruhigung
, Gemüthsruhe. V. P. nepřipustiti; ku p. býti. V. Bez p.; pří- čina k p.; p. míti, bráti. Us. Pramen p. D. Jest jakéž takéž p., když kdo má tovaryše svého trápení. Sych. P. se liší od
útěchy. P. jest rozčilenosť mysli obyčejně na krátce trvající
, která člověka i nezarmouceného po- jímá a ho spokojenějším činí.
Útěcha užívá se o člověku smutném
, když se ve své ža- losti něčeho dočká, což ho z trudných my- šlének na krátký n. delší čas vytrhuje; útěcha předpokládá bolesť, hoře, žalosť, zármutek. Ondrák. —
P.
očí =
ambrožka, euphrasia, der Augentrost. V. —
P., radost a veselí, die Lust, Freude, das Vergnügen. P. z ně- čeho míti. D., Nz. Míti na něčem, v něčem své p. D. P. někomu přinésti. V. Nejplnější p. Kom. Špatného p. na dítkách se docho- vala
. Sych. Z bohatství nejde tak veliké p., jakož žalosť pochází z
jeho potracení. Prov. Pro p. něco dělati. Činí nám to p. Dch. — P.
, milá. Mám já p., samo chodí za mnou. Anth. Brt. 73. Mé p., mein Lieb! Dch. Každý má své p., moje leží v černé zemi. Anth. Brt. 89., Sš. 294. Jedličko zelená, neopou- štěj chvojí, jak mě opustilo moje p. Sš. Ps.