Potěšiti
Potěšiti, il, en, ení; potěšovati, potěšo- vávati. P. = zármutek odníti, ukojiti, trösten, beruhigen; strachu zbaviti, bázeň odníti, ge- trost machen, Furcht benehmen; radost v kom zbuditi, erfreuen, ergötzen. — Nedá se p. V. — koho (akkus.) Aby lid potěšil. Flav. P. své spolubratry. Ros. — koho (gt), čeho: za- rmoucených, Knst., Kram., nemocných, Kom., svých spolubratrův, Ros., smutných srdcí. Žer. Potěš duše mé. Br. Potěš lidu zemdle- ného. Mk. Potěšte mi smutného srdýčka. Dh. 65. — koho kdy. Aby ho potěšil v zármutku po otci jeho. Br. P. koho po smrti otce jeho. Ben. — koho, se čím. Nemá rodičů čím p. Sych. Pánem Kristem nás potěšuješ. Pešín. Tou řečí se velice po- těšil. Har. — se nad čím: nad láskou něčí. Plk. Velice jsem nad tím potěšen. Žer. L. I. 85., Záp. II. 134. — se s čím: s věnečkem. Er. P. 305.