Potknouti koho
Potknouti koho. Št. Kn. š. 68. 26., 138. 24., 157. 1. — co kam. Zadek potknul nahoru. Bls. 68. — se nač. Za Výb. I. polož: , Št. Kn. š. 102. — se v čem (čím). Za Alx. polož: Jir. Anth. I. 3. vyd. 33. V čem se řečí potkli. Wtr. exc. — se s kým oč. Rytířstvo se o to s pány po- tkli. Let. 152. — s inft. A on potknu sě dále jíti (omylem m.: pořknu, finxit se lon- gius ire. Gb.). Koř. Luk. 24. 28. — se na čem = ustrčiti, uraziti se. Št. Kn. š. 50. 36., 197. 3.