Potměchuť
Potměchuť. Cf. Rstp 1122., Odb. path. III. 826., Slb. 358., Mllr. 99., Č. Kn. š. 260. Potmělúta, y, m. = potměluch. Mor. Vck. Potměšil, a, m., os. jm. Bart. 325. Potměšilý. Potutelný dělá se nevěda a zatím má za ušima; potměšilý označuje touž vlastnosť spojenou se zlou vůlí. Potu- telný úsměv, potměšilý pohled. Brt. S. 3. vd. 180, 2 471*