Potočiti
Potočiti, il, en, ení; potáčeti, el, en, ení; potočovati, ein wenig, nach einander drehen; aufwinden. — abs. On (Pavel) nepotočil, neuměje se vymknouti nepříteli. Sš. I. 7. — čím. Potoč tím brusem. — koho: posla = vypraviti, poslati (vlastně = učiniti, aby po- tekl = běžel), absenden. Potoči král posly svoje. Alx. Výb. I. 143. - St. skl., Výb. I. 1078. 31. — co kam: přízi na vřeteno. D. — se. Tu jest na potkání ten jistý Mikuláš dal nám půtku a štus, až jsme se všickni tři potočili. Svěd. 1569. — se čím: zdví- háním (drobet se polomiti, ein wenig die Glieder verrenken). Ros.