Potomek
Potomek, mka, potomeček, čka, m., od potom, vz -ek. Stsl. potom?k?, -??? příp. Mkl. B. 263. Pl. potomci, potomkové. — P., kdo na místě předka nastupuje, potomník, der Nachkomme, Nachfolger. Jel. Co pán nařídil, to p. jeho zrušil. Us. Ale nám a p-kům našim králuom českým aby ta ostatní jedna čtvrť také pořádně vycházela. Nar. o h. a k. — P., syn, vnuk, a další nástupce, der Sohn, Enkel, Nachkomme, Abkömmling, Nachkömmling, Descendent. Toho vaši po- tomkové hořce pykati budou. Předkové naši větší péči měli o mateřský jazyk než my odrodili jejich p-kové. Vděční potomci svým předkům zavděčiti se žádali. Sych. O vy odrodilí potomkové veleslavných předkův. Jg. Vzácných předků p. často bývá holomek. Pk. — P. (s příhanou). Čertův p. (o zlém člověku). — P., mku, m., potomní čas, die Zukunft. Pakliby co nebezpečného (při soudu) bylo, k p-ku odložiti. Dekr. jedn. brat. 1617. Co zbude z jídel, aby schránlivě chovali k p-ku. Ib.