Potonouti
Potonouti, nul, utí = potopiti se, ertrinken. — abs. Potonulo všecko. Kom. Tak potoň Babylon. BO. — kde v čem. V bahně po- tonul. Záv. Větší díl jich v sněhu potonulo. Kom. Marta ve víře u všeobecné vzkříšení potonuvši nechtěla tomu dopustiti. Sš. J. 191.