-ce
-ce jest přípona jmen podstatných rodu muž. a ženského, označujíc toho, kdo co činí: berce (kdo béře), bojce, Kat., dárce, zhoubce, ochránce, krádce, strojce, Kat., zrádce, tvůrce, Mkl. B. 316., soudce, vůdce, strážce. Kromě toho jest -ce příponou subst. rodu střed.: srdce, ovoce. Slov touto příponou tvořených bylo v staročešt. víc a to zdrobnělých: líčce, olovce, Kat., slovce, stádce, věderce, Mkl. B. 315., okence, sukence. Jir. Vz Tvoření slov. — Jsou-li rodu žen., skloňují se dle: „Růže" : milostivá ochránce, správce, soudce, strážce, smírce. Jména v -ce byla tedy také ženského rodu, nyní jsou nejvíce v „-kyně" ukončena: vůdce — vůdkyně, obhájce — obhájkyně. Jména muz. rodu skloňují se dle druhého muž. sklonění (Hráč), ale mají v nom. pl. raději koncovku: ové: soudce — soudcové, zrádce — zrádcové; v dat. a lok. sing, raději -i než -ovi (soudci); vokativ rovná se nominativu. V strčeštině skláněla se jména v -ce ukončená takto: soud -ce, -ce, ci, -cí, -ce, -ci, -cí a -cím; pl. -ce, -cí, -cím, -ce, -ce, -cích, -cemi. Nyní: soudce,-ce, -ci, -ce, -ce, -ci, -cem; pl. -cové, -ců, -cům, -ce, -cové, -cích, -ci. Jg. — Od slov v -ce ukon- čených tvořila se u starých adjektiva pří- ponou -ný (ne: -ní): slunce — slunečný, vejce — vaječný. Šf.