Potřebný
Potřebný; potřeben, bna, o. P., bez čehož býti nelze, nöthig, nothwendig, erforderlich, lat. necessarius. Nevyhnutelně p., vysoce p. V. To je věc potřebná. Ros. Na to odpo- vídati, zdá se mi, nepotřebné. Solf. Nuzní n. potřební nákladové jsú, jichžto kdyby nebylo, ta věc měla by zahynúti. CJB. 427. Činí se p-ným. Dch. — k čemu: k spasení. Št. O v. ob. 227. Provede svědomím hodným ku právu potřebným, že jeho dluh starší jest. NB. Tč. — čemu. Služebník jest po- třeben domu tvému. Lom. — proti komu. Pes sedlákovi proti zlodějům jest potřebný. — Se za. Ti, co se jim za potřebné vidělo, řídili. Br. Vidí se mi za p-bné býti, abych. Pref. Něco za p-né shledati. J. tr. — s infint. Ty věci p-bny jsou křesťanu rozuměti. Št. N. 33. Psal jsem o mnohých potřebných věcech rozuměti. Št. N. 3. — P., užitečný, brauch- bar, nützlich. Mathematická učení zároveň jsou potřebná i subtilná. Kom. — k čemu. Zk. Zásobil se vším k cestování p-ným, lépe: věcmi k c. potřebnými. Km. — komu. Kdo nám p-ben, toho z paměti známe. Pk. — P., potřebu něčeho mající, indiguus, bedürftig. — čeho. Pomoci byl potřeben. Kom. P-ben bieše lid vody. BO. Jsme p-bni peněz. Brt. S. §. 86. P. rady. D. Jazyk si, čeho potřeben byl, pořídil. Kos. Ol. I. 49. — Reš. — P., chudý, nuzný, arm, dürftig. Potřebným býti. V. Ženci snopy váží, sbirání klasů potřebným zanechávajíce. Kom.