Potupa
Potupa, y, f., potupení, zavržení, opo- vržení, nevážení, pohrdání, die Verachtung, Verwerfung, Schmach, Beschimpfung, der Spott. Jg. V MV. nepravá glossa. Pa. P-y hoden. D. Kdo se za vlastní řeč stydí, hodenť potupy všech lidí. Koll. P. Boha i slova jeho. V. Ta p. jej bolela. Berg. S p-bou božskou se vychlubovati. V. Na p-u a posměch. Čr. Kněz (kníže) ot pánóv u p-pe bieše. Dal. 169. Ať pro tě nebude v p-pu křesťanóm. Pass. 895. Vše, což jest dobré, má v p-pu. Št. N. 159. Známy jsou p-py, kterými se na církev boží bludaři potrhují. Sš. II. 366. V p-u uběhnouti (padnouti). Kom. To v p-u se mu obrátilo. Br. V p-ě býti. Kom., Br. P-y zbýti. Sych. V p-u někomu přijíti. Sych. Pověsť na p-u někomu roztrušovati. Říká se na p-u, že . . . Sych. Ti jsou se dali daleko svésti, aby Boha a jeho kostel v p-u měli. Št. Na p-u mu to učinil. Us. To mi bylo k p-ě obráceno. Br. Vz Hana.