Potupiti
Potupiti, il, en, ení; potupovati. P. = snížiti, niederschlagen; odsouditi, zatratiti, verurtheilen, verdammen; nic nevážiti, opo- vrhovati, verachten, tadeln; tupým činiti, stumpf machen. Jg. — co, koho: oči (sní- žiti). Marek. P. něčí pokoru. Chč. P. 49. a. Ty modly potupili. Pass. 581. Všecky věci potupili. V. Tvá dcera naše bohy potupuje. Pass. 553. — Br., Flav.. Dal. P. nůž (tupým učiniti). Us. — koho čím: vinného pravým soudem p. (odsouditi). Pulk. P. koho na- dávkami. Us. P. někoho písmem. Tkadl. — koho jak. Ve jménu tvém potupiemy vstá- vající na ny. Výb. I. 59. — koho kdy: v hněvě (odsouditi). Ps. — koho kam (od- souditi). Ty aby do pekla, se všemi ďábly potupil věčně. Roz. Urb. Reg.