2. Poučiti
2. Poučiti, il, en, ení; poučovati, ein wenig lehren, belehren, Anleitung geben, zurechtweisen. — koho, se. Poučil ho a potom odešel. Děti se už poučily, sind mit dem Lernen fertig. Dch. — se čemu. Čemu lepšímu se poučím. Toms. — se čím. Zkuše- ností sám se poučil. Dej se tím p. Dch. — koho o čem. O nich (místě a času) toliko z důvodů vniterných samých spisů pouču- jeme se. Sš. I. 16.—koho nač. Čarodějník nás poučuje na čarodějstvo. Kn. p. II. 211. — koho. (gt.): neumělých, šp. m.: ne- umělé. Brt.