Pousteník, poustevníkPousteník
, poustevník, a, m.
P., kdo společnosti lidské se vzdaluje o samotě (na poušti) bydlí zvl. z účelů náboženských. Vz S. N. Der Einsiedler. V. Poustevníci na poušti přebývají. Když jsi chudý p.
, říkej: Pater noster; nech děvčátek s pokojem
, spra- vuj si svůj kostel. Anth. Brt. 161. (Er. 385) Vz Tk. II. 232., III. 234.