Poušť
Poušť (zastr. púšť), ě (ne: i), pouštka, y, f. — P. = pusté místo n. stavení, die Einöde, Wildniss, Wüste, Wüstenei. V. P. písečná, písčitá, solná, skalnatá, skalní. Tl., Š. a Ž. P., planina neovlažená a zcela ne- úrodná. Tl. P. = rozsáhlá krajina, neoby- dlená a na rostlinstvo chudá. P-ě jsou zvl. ve- liké písečné roviny horkých pásem zemských,
na nichž pro nedostatek vody žádné by-
linstvo se nedaří. Místa jednotlivá po nich
roztroušená a vodou opatřená a tudíž rost-
liny plodící slovou oasami. Vz. S. N., Země. P. divoká, hrozná. Hlas z p-tě. Šm. Hlas volajícího na poušti. Sš. Mt. 46. V p. obrá- titi, D., uvésti. V. Na poušti bydlící. V. Koli- krát sou ho dráždili na poušti a k bolesti přivodili na pustinách. Ž. 106. 14. V takové pouštce (pustině) bych nebyl. Us. P. se i houšť před ním třásti musí. Kom. P. (v lese). V. Lid israelský po 38 roků po p-i bloudil. Sš. J. 83 P. saharská, vz Krč. 957. Jan na p-ti vystoupil a kázání svá započal; veškeren svět p-ti rovnal se; Ježíš zveden byl na p. od ducha; na p. se odebrati. Sš. Mt. 46., 53. Na p-ti přijal slovo to, ješto na p-ti od mládí zdržoval se; Na povolení Páně vyšel z p-tě do krajů lidnějších. Sš. L. 50. — P., poustka, die Einsiedelei. Plk. — P., vyhnan- ství, die Verbannung. Kdyby která králová česká ovdověla a muže pojala pána, šlechtice neb kterého zeměnína, aby ihned na púšť byla vydána. Řád. kor. čes. — P., ves u Po- děbrad.