Pout
Pout (zastr. pút), u, m. (posud tak ve vých. Čech. u Jičína, u Bydžova atd.), oby- čejněji: pouť, i, f. (v obec mluvě: pouť, ě, a pl. poutě). P., stsl. pąt? = cesta, koř. pat a příp. -? (tedy potiť správnější než pout); sr. ind. panth, panthan, pantha = ire, prus. pintis, pentes, lat. pons. Mkl. B. 53., 54., aL. 98., 113. — P. = cesta, jízda, die Reise, der Weg. Vypsání pouti. V. 1 jedinu družu nám iměti po púti vsiej z Vesny po Moranu. Die Lebensreise. Rkk. 8. Předsevzaté poutě odložili. Kom. Vydán zákon k nové světem pouti. Sš. — P., nábožná cesta k nějakému sv. místu, die Wall-, Pilgerfahrt. Na p. do kostela sv. Víta přicházeli. Háj. Jako jsou poutě a mše. Br. Na p. chodili do háje. V. Co ti přinesla maminka pouta (jaký dar z pouti)? Dostal poutu obrázek, marcipán. Ve vých. Čech. Zkr. Dáti někomu něco pouti (něco pouti, z pouti přinésti; pout znamená tam slavnost' posvěcení chrámu). Us. v Kruml. Bauer. Na pouť do Jerusalema se vydati; p. svou missijnou podstoupiti. Sš. I. 5. Po nemoci, po pouti, těžko dobrým slouti. Prov. Jg., Lb. — P., posvěcení chrámu, die Kirchweihe. Dnes jest p. na Bílé Hoře. Us. P. velký, malý. Us. u Chrud. Kd. O našem poutu. U Bydž. Mý. P., poutec, poutek, vrch hlavy, témě, česalka (Šm.), der Scheitel, vz Poutec. Baňku sázíme na pouti hlavy. Lék. kn. 1544.