Poutník, a, poutníčekPoutník, a
, poutníček, cka, m.,
pocestný; cizozemec, der Wanderer, Reisende. Fremde. V. Strsl. ?ąt?n?k? = viator. Mkl
. B. 247. —
P.,
nábožné pouti konající, der Wallfahrer
, Pilgrim. Us. Jeden p. vrátiv se
z Říma byl horší než dříve. Cf
. Pout.