Pouto
Pouto, (zastr. púto), poutko, poutečko, poutíčko, a, n., vše, čím dvě jinak roz- dělené věci vespolek se sváží, tedy tolik co vazba, die Fesseln, Bande, Schellen. Plur. na Mor. puta. Hý. — P., poutce, e, n., Eisen. P. z ??n. Bž. 229. P. stsl. pąto (compes), koř. ??n a příp. -to. (t?). Mkl. B. 161. Cf. Gb. Hl. 141. P. na nohy, na ruce. Us. Pouta komu dáti, do pout koho dáti. V. Pouta na nohy někomu dáti. Er. P. 445. Jako v pou- tech (když kdo na nezvolnosť žaluje). Ros. V pouta koho okovati. Kram. Pouta zám- kem zamykati. Kom.V poutech choditi. V. S p-ty choditi. Us. Šm. P-ta dostati. Sych. P-ty někoho sevříti, ukouti. Br. Z pout ně- koho vyprostiti, Pešín., vymknouti, vyrvati; v hanebných p-tech vězeti. Šm. P-ty někoho okovati. J. tr. Važte si svobody, pouta osta- nou jen pouta. Vz Poddanosť. Lb. — Poutka, řemínky n. mosazné řetízky, které se pochopu (sokolu) na nohy uvazují, když jej k lovu nesou, die Fesseln eines Falken. Us. Dch., Šp. — Poutko u oka, kterým se špruhle na berličku zavěšuje. Šp. — Poutko zárodkové rostlin, funiculus, der Nabelstrang. Kk. 53. — P., klička k zavázání něčeho, die Schlinge. Us. P. u chomoutu, kde prostranek upevněn ; p.na strůnu u houslí, die Saitenschlinge. Mus., Šm. — P., nemoc koňská, otok vodní kolem kloubu zánozního, das Ringbein. Ja.