PoutoPouto. Cf. List. fil. XII. 338., Mkl. Etym. 238. Pútečka mně nedávéte. Sš. P. 570. Povedou ho tam v poutech (iron. = půjde tam rád). Us. P. lásky. Lpř. Písemné nás
v dáli ovíjelo p. (dopisovali jsme si). Čch. Živ. —
Poutko =
klička, za niž se kabát atd. zavěšuje, k zapínání knoflíků atd. Rgl., Kšá. —
Poutko klíče = rukojeť. S. N.