Povážiti
Povážiti, il, en, ení; považovati, pova- hovati. P., převážiti, abwägen; uvážiti, rozbírati, rozjímati, přemýšleti, erwägen, bedenken, betrachten, denken, dafür halten; rozeznávati, rozsuzovati, erkennen; vážiti, šetřiti, achten, schätzen; odvážiti se, wagen, sich erkühnen. Jg. — abs. Nechť sám po- váží. Solf. P. sluší, že . . . Sych. Rozmýšleli se a povahovali, není-li Jan Kristem či mes- siášem. Sš. L. 3. — co. Vše to (zboží) po- vážil (na váze odměřil). Jg. P. něco (uvá- žiti). D. P. rozepři (rozsouditi). Jg. Tak si to považme! Dch. Považ si, co učinil! Dch. To si musí považovat (vážiti si). Na mor. Zlínsku. Brt. — čeho. Ještě považme těch slov Janových (na krátkou dobu, proto gt. Hlr.). Chč. P. 32. b., 49. b. Ale jen považ toho čekání. Us. u Rychn. Leč při tom také toho povážíme. V. Slova něčího p. Kom. Toho těžce pováživ, posla . . . Háj. Sám u sebe toho považ. Jel. Já svého ži- vota povážím (odvážím). St. skl. Kdožby zdravě povážil povah a přirození všeho lidu českého. V. — čeho jak. Toho s ve- likou pilností považ. J. tr. Aby soudcové té pře s pilností povážili. Bdž. 137. Písmo divů těch považuje po úspěchu. Sš. I.102. — co, čeho čím, s čím, s kým. Aniž kdo z nich toho pováží srdcem svým. Br. Považ chu- dobu s bohatstvím (srovnej). Jel. To J.M.K. s pány a vládyky pilně pováživše shledali jsú, že . . . Zř. F. I. A. 38. — co, čeho za co: za důkaz. J. tr. Považovati něco za jisté. Dch. Nebo to on za pavučinu pova- žoval. Sš. I. 8. Výminky ty za nic nepo- važují. Kol. 62. Za attrakce můžeme též považovati . . . Brt. Filol. listy II. 124. Za pouhé nedopatření považujeme ... Mš. Listy filol. II. 223. Musí knihu rožmberskou za falsum považovati. Bdl. Obr. 29. — Pozn. Užívání slovesa považovati ve smyslu: za něco položiti, pokládati, míti atd., für etwas halten, mají za chybné, ale z dokladů jde, že tato frase jest dobra. — se čeho = od- vážiti se. Šm., Rk. — se na kom čím. Tolik skutkem jako ty řečí na sobě se povážím. Ctib. — s adv.: zrale něco p., Sych., pilně, D., přísně. Šm. -— co kde. Při tom p. jest. Dch. Když jsme toho při nás považovati a o tom přemyšlovati ráčili. Nar. o h. a k. Že v novém zákoně Bůh v poměru otce k dětem se k vykoupencům Kristovým bude povahovati. Sš. J. 71. Sedmero plodů klade, z nichž posledních šestero se tak mezi sebou povahuje, že . . . Sš. I. 354. Dvě strany sobě protivné a na rozmíškách mezi sebou se povahující. Sš. Mt. 257. Proto se přece ty dvě strany na sporech povahovaly. Sš. Mt. 293. Na sporu se povahuje, co by se druho- prvou sobotou rozuměti mělo. Sš. Mt. 170. — (k čemu se) jak. Co byl o moci pravil, po- všechnými slovy se povahovalo, war nur all- gemein gehalten. Sš. Mt. 229. Tenkráte věci na dobré míře se povahovaly. Sš. L. 202. Čili se věty povahují co příčina a úsudek ? Sš. Mt. 144. V jaké srovnalosti se událosť tuto vypravovaná k tomu příběhu, jejž druzí dva synoptikové kladou, povahuje. Sš. Mt. 277. Andělstvo se k lidem v nějaké nepřízni povahovalo. Sš. J. 37. I táží se vykladatelé, v jakém poměru se povahují ti dva členové ku prvnímu. Sš. J. 20. Kterak se povahuje Jan k synoptikům v té věci. Sš. J. 210. Ti dva členové protikladné k sobě se povahují. Sš. L. 52. I ta otázka se tu klade, v jakém světle tento křest Páně po- važovati se má. Sš. J. 17. Udávání Janovo vezdy se zřetelem k synoptikům se považuj. Sš. J. 287. — se v čem, na čem. Vezdv v bázni povahovati se máš; Na pochybách se povahovati. Sš. I. 88. — kdy. Přechází nyní ke stavu mysli, v jaké se, k nim přibyv, povahoval při hlásáni evangelia. Sš. I. 173. — se k čemu. Kterak skutkové ti dobří se k budoucí slávě povahují. Sš. I. 52. (Hý.).