Povážiti
Povážiti. — co. Pož. 389. — čeho (proč jak). Povážíme-li toho bedlivě. Šf. Strž. I. 342. Račte toho p. Arch. VII. 5. a j., VIII. 66., Bart. 103. Bád bych chtěl statku svého p. Arch. VII. 45. Hrdla svého pro zacho- vání knížecího života p. Výb. II. 1330 Když člověk něco vydělá rukou, umí si toho považovať. U Rychn. Msk. Když jsme toho při nás p-li. Nar. o h. a k. — si čeho kde. Nosila pěkné šaty, ale po domě si jí přece nepovažovali (nevšímali, nevá- žili). Us. Brt. — co nač. P. něco za od- byté, Osv. I. 485., za přídavek k něčemu, Šš. Sk 181., za hřích, za svou povinnosť, za hanbu, Us , v praxi za platné. ZČ. I. 264.