Povědomý
Povědomý, povědom, a, o.; známý, o kte- rém se co ví, bekannt. Vůbec p. D. — komu, čemu. Celému světu p. D. Jest mi p-domo; není mi p-domo. D. To je koření nám nepo- vědomé. Har. Jest nám dobře p-domo. Zk. — P., znající, umělý, učený, kdo něco ví (act.), wissend, bewusst, kundig. Nepovědomého snadno jest podvésti. Kram. — čeho: Čehož kdo povědom jest. V. P. cest, D., tajemství, Plk., práv, V., Kom., zákonů, J. tr., obyčejů města. V. Kterak jsou toho v pravdě p-mi, povinni budou dáti svědomí. Václ. XII. Ne- byl jsem různic vašich povědom. V. Sluha vůle pána svého p. Sš. L. 128. Jiného po- vědom nejsem; Však jste všickni toho p-mi, že jest nebožtík kuoň ode mne přivedl. NB. Tč. — v čem: v literním umění p., V., v právích. Sl. 62. — sobě čeho. Nebyl si ničeho p. D. — sobě čím. Skutky hane- bnými sobě p-mi jste. Štr.