Pověsť
Pověsť. Cf. Bž. 230., Šf. III. 634. P. = povídačka atd. Národní p. vypravuje o pří- hodách a skutcích, jež nejsou sice veskrze pravdivy, ale vztahují se způsobem pří- měrným buď k osobám v národě kdysi nějak činným, buď k místům ve vlasti ně- jak známým. Vz Lpř. Baj. Aesop. 23. Ná- rodní pověsti 1. mythologické čili bajeslovné (Göttersagen); 2. dějepisné či epické (histo- rische Sagen, Heldensagen). Vz více v Šf. Strž. I. 166., II. 376. Cf. Hr. ruk. D. 89., B. 73. P. heraldická. Vz Sdl. Hr. V. 326., 329. — P. = propověd, přísloví. Učiněn jsem v p. (parabola). Ž. wit. 68. 1., 77. 2. Jakožto jest (Kristus) v jiném čtoní ku po- dobenství toho pověděl p., že . . . Št. Kn. š. 58. (17.). — P. = řeči lidské. P., fama. V MV. nepravá glossa. Pa. P. každým krokem roste, fama crescit eundo; Pověsť roste, čím dál kráčí. Dch. P. čím dále letí, tím více přibírá smetí. Ehr. 46. P. šla po vesnici jako voda po trubách (rychle). Us. Dbv. P. jest úštěpný úsudek pomlouvač- ných lidí. L. Parkos. P. jest jako sněžná koule, čím dále se válí, tím větší se stává. Sb. uč., Hkš. Pevněji jest okem viděti než v pověstech po lidech slyšeti. Výb. I. 1167. P. letí jako pták; Boháč dává pro p. Bž. exc. Cf. Vor. P. 123., 136., Jg. H. 1. 730., 731., Sbn. 98., 237., 271., 413., Jg. Slnosť. 122., 131. — P. = jméno etc. Muž slavné p-sti. Us. Žádné takové vady ani poškvrny po sobě nepozůstavil, jížtoby dobrá jeho a ctná a zachovalá p. kterakolivěk narčena, zhyzděna neb zkažena býti mohla. 1515. Mus. 1880. 490. Vynasnaž se, abys p. do- dobrého člověka zasloužil a zachoval, tím získáš sobě vážnosť a lásku ; Plamen hořící snadno zachováš, oheň uhaslý nesnadno roz- nítíš: tak dobrou p. lehce uchráníš, však ztracené těžko zasě dobudeš. Hkš. — P. = odpověď. Tať jest p. k vaší otázce. Šf. (Hš.). — P. = příběh. O němž vám p. povědě. Hr. ruk. 271. (GP.). Cf. P. = povídačka.— P. = děj, historická událosť. Dal. Předml. — Cf. Mkl. Etym. 341. a.