Povinný
Povinný; povinen (šp.: povinnen), nna, nno, kdo komu- dlužen, k něčemu zavázán jest, verpflichtet, schuldig. Poviněn. Bdž. 12., 28. P. předmět, obligater Gegenstand. J. tr. — s inft. Jest povinen to činiti. D. Zač kdo slíbí, k tomu státi povinen jest. Kom. Povinens to udělati. V. Každý jest p-nen Boha poslouchali. V. V tejto při žid odpoviedati nenie povinen. NB. Tč. S tebou jsme povinni pro obecné dobré na všech místech státi. Pass. P-nen jest ten statek spravovati. Er., Br. — komu k čemu. K če- muž povinni jsou. Kram. Jest k tomu po- vinen. D. P. k službě. Šm. — komu čím. Dluh, jímž nám někdo p. jest. V. Komus čím povinen, oddávej. Kom. Navrácením po- vinen jest. Kom. Počtem p. V. Prodavač gruntů není další správou povinen leč do dne a do roka. Er. Rodičům největší úctou povinni jsme. Us. Osobami svými p-ni ne- byli. Žer. Sn. 75. P. někomu dluhem, Žer. Záp. II. 79., škodami. Dsky I. 158. Strana kolkem p-ná, vyclením, zollpflichtig; p. ro- botou, desátkem. J. tr. Láskou bližnímu svému p. Mkl. S. 708. Aby byl povinen touž pokutou. Sedl. Rychn. 39. Kdy nimi (berněmi) obyvatelé králi jsou povinni. Žer. Záp. II. 45. Ten každý aby již tím povinen byl vším, nač by se ten zatykač vztahoval; A jestliže by staným právem to dědictví prosoudil, nebudou jemu správce povinni tou spRávou; Tehdy pRoto ty osoby du- chovní nebudou straně druhé škodami po- vinny; A dále děti jistcovy nebudou vkladem ani správú povinny. Zř. F. L Čím horníci z nemovitých statků p-ni býti mají; Jakož pak každý pán gruntu vedlé vyměření zří- zení zemského tím povinen jest. Nar. o h. a k. Tolikéž obeslaný ztratě při původoví škodami p-nen bude. Kol. 12. Ž těch příčin dává se Lexovi za právo proti Regině, tak že Lexa jí v tom ničímž p-nen není. Jdn. 165. Ten jí těmi škodami p-nen bude pro neoznámení a zanedbávání; Nebudou mu p-ni správou. Vl. zř. 399., 37. — na čem. Kolik set je na tom statku povinen (dlužen)? Us. — P., poddaný, unterthan. Ten král ni- komu p-nen není. Jg. — P., z něčeho za- vázán, für etwas verbunden. — zač. Za dobrodiní povinen Bohu. L. Za co stydíš se býti povinen, toho neber. L. — P., který jinému placen býti má, náležitý, schuldig, pflichtmiissig, gebührlich. P. dluh, poslušen- ství, V., díl, Ď., úroky, Sych., služba. Po- vinné díky někomu vzdáti. D. — komu. Soudivše to za věc slušnou a nám povin- nou. Br. — k čemu. Spravedlnosti k Bohu a k lidem povinné. Br.