Povinný
Povinný. P. díl, Bor. 381., návštěva (školy), Šml., úcta. Fr. Nejsem povinen, tys povinnější. Wtr. exc. — čeho. Dcky barky této, z nichž se spojuje, jsou člán- kové podstatní víry, aneb spravedlnosti povinné zákona božího. 1512. Mus. 1883. 364. — k čemu: k službám vojenským. J. Lpř. — komu čím (jak). Jsem po- vinen představeným poslušenstvím, přáte- lům věrností atd. Mž. 120. Jemu díky po- vinni jsme. Šf. III. 635. Školou p. Dch. Jest mu dílem p-nen. Vš. 269. Čím jsme od osoby povinni byli, každý z nás hned dal. Har. — komu v čem. V čem jsme králi p-ni. 1466.