Povinovatý
Povinovatý; povinovat, a, o. P. = po- vinný, schuldig, verpflichtet, verbunden. — (co) komu. Jest mi povinovat tři sta zla- tých. Ros. Nemá Janovi více povinovat býti než do těch peněz, což jest vzal. Půh. II. 562. Příčina oučinná stavunku jest věřitel, jemuž nětco spravedlivě p-to jest. Bdž. 160. Já kněz Jiřík jsa při dobré paměti a nejsa žádnému nic povinovat při svém statečku toto pořízení činím. Jdn. 171. — komu v čem. Že mi jest p-vat v 500 kopách gr. a třetinu více. Půh. II. 126. — komu čím. Že jest povinovata Anežka jemu přísahu. Půh. II. 349. Čím vedlé smlouvy pana man- žela svého p-ta jest. Sl. Uh. 1. 102. — čeho. Čeho jsem lidem povinovat. Arch. I. 92. — k čemu. Ohlásivše se i v tom, že k těm pů- honům, k kterýmž nejsme p-ti, více stávati nebudeme. Let. 268. — s inft. Povinovat jest žalobníka odbývati; p-vat jest ten dluh zpraviti, platiti. NB. Tč. — v čem jak. V tejto příhodě podlé Vašeho psanie Havel Filippovi nic povinovat nenie vedlé práva. NB. Tč. — P., jinému placen býti mající, schuldig. Podíl dětem povinovatý. Zříz. zem.