Poviti koho (kdy
Poviti koho (kdy). Ež dievka počnúc syna povije. J. Ml., Výb. I. 394. Počneš dcerú a tu poviješ. J. Ml. K roku poví dceru Anna. Výb. I. 390. — co jak. Do ticha povil krajinu žár. Osv. V. 757. — kde (čím). Černé vlasy jí zlehka v zadu povívaly. Jrsk. Opodál jak chochol brada šerá nade trupem vzhůru povívá. Kká. K sl. j. 181. Povívati nad někým vějířem. Čch. Bs. 74. V jeho líci šerým křídlem úsměv nevěřící jako noční motýl povívá. Kká. K sl. j. 170.