Povolati
Povolati, povolávati, rufen, berufen, vor- laden, zu sich laden, aufrufen, aufbieten, an einen Ort bescheiden, zusammenrufen. Jg. — koho k čemu, ke komu. P. někoho k sobě, Ros., Vrat, k úřadu, Jg., k učitelství, k vojenství, J. tr., k jistému dni. Er. Aby k víře a tudy k spáse povolán byl. Sš. I.102. — koho (gt.) (Ježíš) povolal učedlníků svých. Br. Ev. sv. Luk. VI. 13. Kázal p. dělníkův. Hus. 1. 421. Že chtěli obcí svých p. Bart. 290. 32. P-lal učedlníkóv. ZN. Povolal ženy moudré (sg.), Br., duchů (citoval), Hlas., všech obyvatelův k sobě. Mk. — koho nač: na radovánky. Háj. — koho kam: před sebe. Kom. Starší v jisté místo před sebe p. Er. P. vojíny v úplnou zbroj. Dch. A mne povlovným povolá do nitra prohla- sem. Sš. B. 36. Veškery národy povolá v jeden spolek a v jeden způsob klanby. Sš. J. 72. Jesuity z Ruska do Neapole p. Kram. P. koho do Ruska, Ml., do rady. V. — na koho, za kým = křikem se po- smívati (někdy), nachrufen. Kom. Lab. 5. Proč ty na mne povoláváš ? Us. Povolal na židovku: Milá Davidko! NB. Tč. Povolávali za nimi. Kom. — s inft. Povolal-liby ho p. Bůh v tu svatou práci se vydati. Br. —• aby. Povolali stolaře, aby prkno přiklížil. Sych. — koho jak kam. Purkmistr stran do rady má povolávati podlé pořádku. Pr. měst. Bůh vždy podlé přemoudré dobro- líbeznosti své bez předešlých zásluh těch, kterých se mu vidělo, povolával. Sš. I. 17. Kteří podlé předuložení povoláni jsou svatí. Sš. I. 93.