Povolati koho kam
Povolati koho kam. Bůh ho k sobě povolal (zemřel). Us. Tkč. Vyhnance domů p. J. Lpř. P. někoho na učitelskou stolici. Mour. — koho (gt). Povolal purkmistrů v Výb. II. 1382. Kázal p. k večeři slepých etc. Krnd. 162. P-lal všech andělóv. Adm. 14. — na koho. Ž. wit. 55. 10. P-lal na židovku: Milá Davidko. NB. Tč. 27. Oře, oře, přeorává, máti na ňu povolává. Sš. P. 135. — koho kým. Ty Nikolu nikdy ne- povoláš (nejmenuješ) svojim mužom. Slov. Orl. II. 240.