Povoliti
Povoliti. — abs. Struna, klín, šroub p-lil. Us Dnes p-lo (nemrzne). Us. Povo- lující s činícím jedné pokuty hodni jsou. Výb. II. 1632. — komu. P. hříchu, Mž. 19., prchlivosti, Sá., něčí křehkosti, Št. Kn. š. 95., někomu příměří. Šmb. Povol svému srdečku. Osv. By mu povolila. Výb. II. 19. Strana straně p-la. Šml. Tomu p-lil. Pass. mus. 428. Povol sobě, synku milý, dokud je tatíček živý. Pís. Málo si p-lí služebné děvčátko ; Povol si, děvečko, pokud jsi panenkú, šak si nepovolíš zavija hlavěnku. Sš. P. 532. — o čem. Ona jemu v tom p-lí. Hr. rk. 371. Všichni mu v tom povo- lichu. Ib. 17. P. si v jiedlu, v nápoji, Krnd. 30, v tělesné žádosti. Št. Kn. š. 184. Tak se děje v postní časy, p-lují sobě o masi. Dh. 105. — co čím: šroub šroubovákem. Us. Pdl. — k čemu: k nečistotě. Št. Kn. š. 75. — komu čebo proč. Kakžkolivěk z dluhu má jeden druhému skutku těles- ného p.; Té (berně) sú byli najprv páni dobrým úmyslem pro obecné dobré p-li; Žeby jeden druhému pro jeho křehkosť p-lil. Št. Kn. š. 67., 156., 90. Povolil jí toho. Šch. 27. 30. P-liž mi rovného. Výb. II. 42. — jak (komu, k čemu v čem). Podlé toho, jakž jest pilně v tom své mysli p-vala; Kdyby sobě z dobré vóle povolila oba; Když jest obec k tomu p-la bez při- nuzenie dobrovolně; Podlé úkolóv dřevních p-lijí páni berni. Št. Kn. š. 70., 84., 155., 156. — kde. Kámen ve zdi p-lil. Us. Dch. — co kdy. Při větší zákazce p-lují ob- chodníci srážku, zvláštní výhody. Us. Pdl.