Povrch, u, površek
Povrch, u, površek, šku, m., svrchek, die Oberfläche. P., po + vrch. Mkl. B. 408., Bž. 238. P., všestranný obvod jakéhokoliv těla, jímž od jiných těl aneb od obkličující je prostory se odděluje. Vz S. N. Nájemník často na se roucho i p. pravého pastýře obléká. Šš. J. 173. P. plochý, hladký, drsný, atd. Rostl. P. země n. zemský, rozsáhlost! p-chu. Nz. Velikost' p-chu země. Š. a Z. Na p. všeho politického jednání dostala se slovanská otázka, lépe: na vrch. Km. — P., kůra ledová na sněhu, Eiskruste, f. Na povrchu choditi. Us. u Vysokého.