Povyk
Povyk, u, m., povyky, pl. (v již. Čech. cavjik, Kts.), od vý-ti. Šf., Mkl. aL. 162. Vz Cavyk. Das Geschrei, Getöse, der Lärm. P. planý. Dch. Po ulicích p-ky dělati. V. Mnoho p-ku nadělati. D. Nadělal p-ku až hanba. Nač tolik p-ku? O tom bylo mnoho p-ku; tato věc mnoho p-ku natropila. Sych. P. se stal. Tabl. Vedou p. veliký. Ráj. Jaký jest to p. po ulici ? Ros. Vz Hulákati, Dopu- štění, Nákovadlí.— P., poplach, der Allarm. Bur.