Povznésti
Povznésti, -šen a sen. — co: svůj ná- rod, svůj hlas. Vlč. — co kam. Á tak sebe s jinými vždy výše k božstvu p-šel; P. se na určité stanovisko, Vlč., někoho na trůn, Šmb., na vyšší stupeň kultury, Šb. F., na vrchol slávy, Osv., k znamenité výši. J. Lpř. — se k čemu: k dokona- losti, k nějaké myšlénce, k vědomí, Vlč., číši k přípitku. Us. Ke zvlášni důležitosti dějepisné povznesli se jen někteří náro- dové. J. Lpř. — se kam jak. Kam holu- bičkou víra člověka se povznáší na křídlech modlitby. Vrch. — co čím. Literatura bá- snická ušlechtilou zábavou mysl povznáší. KB. 1. — se kde. Obrazy různé se před mými zraky povznášely. Kyt. 1876. 56. — co jak. Výš povznesl čelo. Vrch. Někoho mravně p. Šmb. Vysoko se p. Us. Pdl.