Pozdvihnouti co
Pozdvihnouti co. St. Kn. 18. Rytíř p-hl hledí. Zr. Pozdviha dřevo proti němu po- teče. Výb. II. 45. — co nač. Sklenku na něčí zdraví. Vlč. — co kam: milosť k Bohu. Št. Kn. š. 68. (150.). P. k někomu obličej, Vlč., oči v nebe, Ev. olom., ruce do výše, Hrts., k někomu zraky. Osv. — čeho kam. Pozdvihnětež k nebi svých očí. Výb. II. 1685. — čeho k čemu. Některých k jeho chvále pozdvihují. Hus I. 84. — co jak odkud. P. s namáháním tělo své z lenošky. Hrts.— odkud nač. Poznání krásy lidi z bídných zeměplazů p-hlo na syny boží. Vlč. — kde. A to pověděv přede zrakem jejich p-žen byl. Sš. Sk. 5. — komu čeho čím. Mladý čáp nosem (zobákem) p-huje jemu (starému) křídl i jeho všeho. Hus I. 150. — se čím. Muž marný pýchou se po- zdvihuje. Sš. I. 74. — čeho na koho. P-huje na mne sousedů (štve je). Wtr. exc. — se v čem. P-hna sě v Bohu prosí naj- prve. .. Hus I. 320. — jak. Tak musí vě- řící pozdvihnúti rozumu přese všecky věci stvořené. Hus I. 62. Mlaty mocným po- zdvihly se vzmachem. Vrch. — co kdy o čem. Hodněj' mi se zdálo, abych po víře, naději a milosti o něm (o pateři) řeč p-hl. Št. Kn. š. 45. — se, insurgere. Ž. wit. 3. 2. marg. — se čemu. A protož nepozdvihuj sě srdce tak vysokým věcem. Výb. II. 532.