Poznalosť
Poznalosť, i, f., die Erkenntniss, Kunde. Kl. Poznalý, kdo poznal, kennend, kundig. Člověk svého stvoření nepoznalý. Mudr. Má súdce po krajinách usazovati lidi hodné a p-lé. Arch. III. 413. — v čem: v bojích. Solf. Ktož jest tak v dobrém p-lý. Smil v. 1300. — P., poznaný, erkannt. Pravdě po- znalé odpírati. Štr. Nepoznalá od muže. Bibl. P-lé pravdy pobíhají. Reš.