Poznati co koho
Poznati co koho. P. obraz trojice sv. St. Kn. š. 25. (5.)· P. cěsty, Alx., Boha, Ev. olom., něčí jmě. Ž. kl. Jakž koho lidé poznají, tak jej za to podnes mají. Výb. I. 915. Nejtěžší věc jest sama sebe p. yv&&o ótavtóv. — po čem. Po náčiní poznáš ře- meslníka. Slez. Šd. Po ní nepozná, že je dívka. Brt. D. Veď milosť po skutciech po- znáš. Št. Kn. š. 42. P. gazdu po statku (po dobytku). Slov. — co kde. Poznal jsem to již na něm, ich hab's bei ihm schon weg. Dch. Darmo se pokoušejí v těch Galatech předky svoje poznávati. Sš. II. 3. Nepo- znáš-li toho na sobě. 1450. Mus. 1884. 242. — se. Abychom poznajíc se. Št. Kn. š. 9. Poznal a polepšil se. Dch. I poznal se, že (= přiznal se). Výb I. 614., II. 1034., Kn. rož. č. 113. I táhl jej z sucha (v mučírně), až mu ruce vyvrátil a on se nic nepoznal, i když byl pálen. Let. 372. — koho, co, se v čem (kdy). Jak bych Míninku v ta- kové dámě poznal! Vlč. Abychom Boha ve vlastnostech jeho p-li. MH. 7. Ale ty pravdy nemohou snadně v svých pravostech pořád- ných toho času poznány býti. 1512. Mus. 1883. 364. Ve svém hřieše se poznal. Pass. mus. 284. Neb často v některém by se jeden poznal (přiznal) a druhého by zapřel. Št. Kn. š. 148. (5.). — co čím. P. něco roz- umem; A druzí jsú, že proto milují Boha, že sú ho p-li písmem. Št. Kn. š. 180., 140. Něco jediným pohledem p. ZČ. I. 281. Či- chem poznáváme kuřáka, kupce, koželuha atd. Mj. 19. A žel, ni Slávu Sláv se bra- trem nepoznal. Kká. K sl. j. 224. — jak. Zcela dobře ho poznal. Mtc. 1. Ktož Boha pozná lépe, ten větší žádostí ho miluje. Št. Kn. š 36. — co zač. Jestliže to za dobré poznáš. Bart. 120. Aniž jej pán za svojeť nepozná. Sš. I. 85. Vždy sem ho za svého milého Boha poznal (uznal). Pass. mus. 432. — proč. Zrak jejich tmou jich tváří ne- poznává. Kká. K sl. j. 31. — kdy. Ostatně je vám zdrávo, že jste záhy a při nepatrné příčině p-li, kam.... Sá. — co od čeho. A včil už nepozná panenky od ženy. Brt. N. p. I. 15.