Pozornosť
Pozornosť, i, f. P., vlastnosť mysli v úkonu bedlivého pozorování t. j. úmyslného čili úče- lem nějakým vedeného názoru. S. N. Die Aufmerksamkeit. P. obrátiti po sobě {ne: na sebe). Byl. (Tuto frasi lze konkretněji vyjádřiti: Oči, zraky něčí k sobě, na sebe obrátiti. V. Cf. také: Aby k němu zřetel obraceli. Br. Zření k němu všecko obrací. Jel. — Brs. 132.). P. vzbuditi, od p-sti ustra- niti. Srn. Někoho k pozornosti napomínati. P. něčí chváliti, jímati. Dch. Něčí p. k ně- čemu vésti. Dch. Takovou p. na sebe uvedl, že ho každý hlídá. Us. u Dobrušky. Vk. Ostatně zápor klade se, aby pozornosť k jedné představě se obrátila. Sš. Mr. 41. Aby p. čte- nářů svojich zbystřil. Sš. J. 213. (Hý.). -- P., zevnitřní krása, ohlednosť, Ansehen, n. Ros., Kat, 1635. — P. hlasu = jasnost, Klarheit, f. Reš., D.