Pozůstati
Pozůstati, pozůstanu, stal, ání; pozů- stávati = po někom zůstati, bleiben, ver-, über-, hinterbleiben; ještě býti, übrig sein, noch übrig bleiben; trvati, býti, dauern, fortbestehen; záležeti na něčem, v něčem, worauf beruhen, abhängen wovon, bestehen. Jg. — abs. Pozůstali tu vdova a sirotci. Ros. Pozůstalo dědictví. Aesop., Já jediný jsem tam ještě pozůstal. D. Žádná nepo- zůstává pochybnosť. D. Že jie tři zlaté dlužen pozůstává. NB. Tč. — čeho. Bytu mého zde už na krátce pozůstává, Žer. — jak. Co by toho statku mimo dluhy pozůstalo, to aby bylo ženě jeho. NB. Tč. — v čem. Statky v rozepři pozůstávající. D. — Sych. Často pozůstávati chybně m.: záležeti v něčem, býti z něčeho složenu, skládati se, zavírati, sestávali, obsahovati, držeti (vz tato slo- vesa). Škola pozůstávající ze čtyř tříd m.: škola o čtyřech třídách, čtyřtřídní. Bs., Kmp., Brs. 132. Grunt všeho válečného štěstí po- zůstává (m.: záleží) v poslušenství. Tatr. V čem pozůstává (m.: záleží) jeho pozůsta- lost? Jeho zásluha pozůstává v tom, m.: záleží. Odbor pozůstává z 5 údův, m.: skládá se, složen jest. Šb. Pozůstává ze tří dílů, ?.: skládá se, složeno jest. Š. a Ž., Os. Byt pozůstává z 3 pokojův, m.: skládá se ze 3 pokojů, záleží z 3 p.. byt o třech pokojích. Slovo p. v tomto významu již D. zavrhl. Vz Sestávati. Řeč dítěte pozůstává v pláči. U Solnice. — na čem, na kom = zá- ležeti. Někteří pilní artikulové mezi stavy na nedorozumění pozůstávali. Skl. III. 105. To na něm pozůstává. D. Pozůstati, přestati na něčem. D. — s kým. Žena Kateřina s dietětem pozůstavši chce to polulánie držeti k sobě. NB. Tč. — po kom. Po otci nic nepozůstalo. Žer. — z čeho. Z domu toho pozůstaly zříceniny. Us.